Sherpafest - střípky

Malé shrnutí a inspirace z letošního Sherpafestu. Filmové dokumenty a přednášky osobností s horolezeckou tématikou, které stojí za skouknutí třeba i v rámci jiného festivalu.

Pojďme nejdříve k hostům:

Marek "Mára" Holeček - přednáškou "Death or Glory" zahájil festival, kde bilancoval, o svém životě naplněném lezením, úspěchy i neúspěchy. Mluvil o jeho lezeckých hodnotách, spolulezcích ... Čišel z toho tak nějak smutek - smrt Zdeňka Hrubého, zranění z lezení, nedosáhnutí Gasherbrumu i na čtvrtý pokus (laviny, bivak v 7700 m.n.m., omrzlé prsty). Takový souhrn by se hodilo asi na staršího kmeta, který ukončil kariéru, u Máry by to čekal asi málokdo.

Dina Štěrbová - zajímavé vyprávění o nesnázích při organizování, účasti i výstupech v nejvyšších horách světa v letech 1970 až 1994. Doba komunismu, předsudků, mnoha ztracených měsíců při organizování a přesunu každé výpravy, kdy materiál se dopravoval z Československa do himalájských zemí nákladním autem. U Diny bilancování nebylo bilancováním, ale jen velmi stručnou historií a popisem tehdejších reálií. Dina se po skončení horolezecké kariéry pustila do spoluorganizování výstavby humanitární nemocnice v Pakistánu (byl o tom natočen film Nemocnice na konci světa) a konečně dopsala knihu Touhy a úděl - První ženy na osmitisícovkách. Bylo to příjemné se setkat s takto vitální ženou.

Aleš "Alešák" Procházka - chodit okolo mnoha vytoužených cest třeba několik let a čekat na správnou podmínku, kterou určuje počasí, fyzická a duševní kondice je způsob, který tady není mezi širší lezeckou veřejností moc znám. A co se přestěhovat rovnou ke skalám? V osobě Alešák jsme se dozvěděli, jaké je to lézt bez magnézia morálové cesty a specificky technické cesty, kde je sice klasifikace "jen" VIIc či o něco více, ale Alešákovi se povedlo tyto linie přelézt na onsight  a ještě jako vůbec jedinému či jednomu z mála vůbec. Celé vyprávění bylo plné fotografií z pískovcových cest, které by se daly označit za legendární, a to jak pro příběhy jejich vzniku, tak i pro všeříkající vykřičník v průvodci. Dále proběhlo seznámení s pískařkou lezeckou módou, která rozhodně není o tričkách a kalhotách ve stokorunových, natož tisícikorunových položkách a v neposlední řadě byli představeni jeho spolulezci, pro které je lezecký život a i etika lezení vším, i když to znamená tvrdé přistání v borůvkách (zdravím Makaka). V této přednášce regulérně dostala na prdel pseudoelita sportovních lezců.

Ján "Smolo" Smoleň - co je potřeba, aby se člověku podařilo zkompletovat trilogii lezecky nejznámějších patagonských vrcholů jsme se dozvěděli od slovenského horolezce. Kombinace počasí plného zvratů, netypických sněhových převějí a celkové náročnosti umocňují dosažené výkony, zvláště když v základním táboře potkají prima ženu, která zmíní, že také leze, ale po cestě k nástupu se přizná, že byla jen na umělé stěně. Jak sám Smolo přiznává, kdyby nebylo štěstí např. v podobě přírodního tunelu v závěrečné převěji, tak by se to nikdy nepodařilo. Krásné fotky z lezení i bivakování na "luxusních" policích jen umocnili atmosféru přednášky.

Z filmů zde byly české dokumenty.

"Linka nad Rájem" je o zajímavém nápadu, jak přelézt/přejít hřeben Suchých skal v zimě.

"Ománe, ománe" představilo prvovýstupy ve vzdálené zemi, která skýtá lezecké výzvy na kilometrových stěnách v obtížnosti 9+ UIAA stylem odvážného alpského lezení. Účastníci zájezdu dají nahlédnout i do tajů mužské psychiky v zemi, kde ženy jsou stále zahalené nebo je vůbec nevidíte.

"Take Africa" - když si dvě slečny jedou boulderovat do afrického Rocklands, předpokládáte snímek o boulderování. Jenže když hned z počátku jsou ochotny odhalit svoje sluncem spálené tělo a v průběhu dokumentu ukázat nově koupené spodní prádélko a probírat, proč jedna nosí podvazky .... asi tam bylo i nějaké to boulderování, ale konečně ženy daly trochu nahlédnout i do svojí psychiky a věřte nebo ne, od té mužské se často neliší.

"Wide Boyz v Ádru" - zážitek ze širočin a lezení v světově proslulém Adršpachu a Teplických skalách poskytli T. Randall a P. Whittaker. Ze začátku dost funěli, naříkali nad morálem a chybějícím mágem, potom se rozlezli a předvedli, že prostě to v Ádru jde. Jen se trochu divili, proč jim jejich průvodce někde řekl, že něco mají lézt bez magnézia a jinde "tohle už je těžké" s magnéziem. Jejich reakce, že "to nechápou a mělo by to být jednotné, protože pro každého je těžké něco jiného" je vševypovídající a opět poukazuje na problematiku pseudoelitářství v té naší české kotlině.

Dostáváme se k zahraničním snímkům.

"Luang Ri" je dokument o návratu Davida Lamy do země jeho rodičů, včetně jeho pocitů, které z této země má. Spolu s Conradem Ankerem se pokouší o dosud nepřelezený vrchol,
který je názvem snímku.

Serie "Reel Rock", nyní už č. 11 je fanouškům lezeckých dokumentů již známa:

V "Young Guns" dokazuje pouze 15ti letá Ashima Shiraishi, že je čím dál lepší. Tato křehce vypadající, ale krutě namakaná dívenka má o 30cm méně, než Adam Ondra, ale nebojí se zkoušet lézt nejtěžší cesty a bouldery v norském Flatangeru i jinde ve světě.

"Boys in the Bugs" - zoufalství v plotně a prstové spáře Tom Egan Memorial Route za 5.14 (cca 10+ UIAA) kanadského Bugaboos aneb 4 roky na jedné cestě a úspěch je více, než nejistý.

"Rad Dad" - horští nadšenci jsou blázni, a Mike Libecki je blázen na n-tou. Kdo jiný totiž vláčí zvířecí masky na svoje výpravy a převléká se do nich? Jak se dá zkombinovat, když se stane otcem a přitom nemůže opustit svoje cestovatelsko-dobrodružné povolání, se dozvíte v tomto snímku.

"Brette" - Brette Herrington a jejím sólování v kanadském Squamish, prostě trochu Alex Honold v ženském provedení.

"Dodo´s Delight" - jestli je název málo vypovídající, tak vezměte Mikea Libeckiho, naklonujte ho 4x, dejte mu spoustu alkoholu, nějaké to lezecké vybavení, přibalte hudební nástroje. Nestačí? No tak ho ještě posaďte na 33stop dlouhou plachetnici s kapitánem důchodového věku, který dokáže řádit po chvilce úplně stejně jako jeho posádka a pošlete tuhle skvadru na Baffinův ostrov do arktických podmínek. Smíchy se budete trhat od začátku do konce. Ale schválně si potom řekněte, jestli byste tam se čtveřicí (pěticí) Nicolas Favresse, Olivier Favresse, Ben Ditto, Sean Villanueva a Bob Shepton opravdu reálně chtěli být. Asi se budete divit - přežili, neztroskotali a úspěšně i něco přelezli.

Soutěž festivalu (považte, dokonce vážně pojatá, o ceny) skládající se z principu "komu to lépe visí" ve stropní žábovité spáře, liště a samozřejmě pití piva, to už bez visu. Nechal jsem se také strhnout a odvisel si asi 65 sekund v žábě, zbytek šel hůř. Sice moje nejvážnější soupeře Chrise Sharmu, Alexe Honolda pro podvod vyloučili a Adam Ondra nedokázal vypít pivo (převlečení pořadatelé za zde uvedené lezecké osobnosti všechny pobavili), takže mě už nemohli ohrozit, ale řady diváků jsou stále ještě prolezlé lepšími borci.

Borec na konec.
Přes internet zprostředkovali pořadatelé festivalu video hovor s Adamem Ondrou z Yosemit. Co na tom, že spojení rachtalo a zamrzávalo, sál nadšením bouřil, aplaudoval a hromadně připil Adamovi, aby se mu v USA poštěstil přelez Dawn Wall.

Skvělé filmy, skvělá atmosféra, pivo teklo proudem do diváků i po nich. Tak ne, abyste chodili příští rok :-)